Jenže právě kvuli kopanci co sem dostal minulý týden, sem si začal nějak uvědomovat věci, srovnat si to ještě jinak než předtim. Každej člověk má svoje životní hodnoty a třeba je postupem času mění, což je asi správnej vývoj, když se hodnoty mění k lepšímu, nebo se tak nějak celkově zvedaj.
Nejlogičtější reakcí mi přišlo se z toho snad zbláznit, ptž už sem to fakt nedával, ono to spíš byla rekace zaujmout okolí, který si toho stejně nevšimlo :-) Ale teď najednou zjišťuju, že je to celkem zbytečná reakce, že se stačí rozhlídnout po světě a "uvědomit si". A třeba přehodnotit hodnoty, nebo je spíš zkusit poskládat do jiného pořadí, nebo celkově si je poskládat.
Kdybych se sám sebe před čtyřma měsícema zeptal na svoje životní hodnoty, nedokázal bych si odpovědět. Byli v tom asi zahrnutý věci jako škola, přítelkyně, kamarádi, zábava, peníze, užívání života.. bylo to tak nějak bez pořadí ale vyhrávali by ty užívací věci a materiální hodnoty. Dneska je to malinko jinak.
Strašně sem se trápil školou, je to pro mě podstatná věc, ale najednou zjišťuju že nemusí být tak podstatná. Řešil sem to kvuli rodičům, kvuli okolí, jak se na mě bude koukat, jak každý čeká, že už to konečně dotáhnu do konce. Najednou je tu situace, že konec nebude (vim, že některý čtenáře to teď překvapí, ano nebudu letos končit vejšku. Po zjištění, kdo všechno čte blog, to radši řeknu sám, než aby vznikali fámy, nebo drby) a všechny obavy z výtek a výčitek od těch důležitejch lidí se nenaplnily. Prostě se to vzalo jako fakt a já zjišťuju, že sem to vlastně řešil jen já. A proč? Pro nic.
Nevim proč bych se měl zamejšlet nad smyslem života, na to nejsem správnej filozof, jen si tak říkam, že to, že se dokážu radovat z maličkostí a brát život jakej je a žít ho plnými doušky mi dává víc. (a pak hlavně mam ze sebe radost, ptž sem začal vidět a rozlišovat hranici mezi "žít" a "užívat") Mam z toho takovou radost, že sem musel splodit ten nejdelší článek na blog (i když je o kravinach), takovou radost, ptž sem zas udělal dobrej skutek na ulici, takovou radost z toho, že těch pár maličkostí v mým životě, kterým sem dosud nevěnoval pozornost mě dokáže naplňovat víc a z vysoka to předežene špatný pocit nebo depku z průšvihu ve škole.
Jako každýmu mi chodí řetězový mejly, neřešim, nepřeposílam, ale po dlouhej době sem jeden čet.. a týjo, ne že by mě to ukrutně oslovilo, ale jedna z myšlenek je výborná: "...važ si každé chvíle, kterou máš..."
_________
jen tak poznámka pod čarou.. až zas budu mít depku a psát sem kraviny, připomeňte mi tenhle článek, teď mam sqělou náladu..tak aby se mi případně vrátila :-)
kai.
koukám, že mám stejný hodnoty jako ty před těma čtyřma měsícema.. ale to asi většina mladých lidí..
a náhodou já si ty řetězový mejly čtu vždycky, v některých sou opravdový moudra /bez ironie/