můžu
18. října 2007 v 6:33 | fine_rayKomentáře
Ufff...už jsem si myslel, že jsem unikátní a to by štvalo. Vědomí, že je tenhle stav "normální" (i když tedy moc není) mě dodává sílu. Vypnout měním na ulítnout.
smutek se nedá utopit v alkoholu, páč umí zatraceně dobře plavat
))
no...jen jedna technická poznámka, já netvrdila, že jsem normální:)
A vypnout si můžeš říkat stokrát...stejně jako si stokrát můžeš u jistých věcí říkat, že je znova neuděláš...a jako naschvál...čím víc si původně přeješ to nedělat, tím je větší pravděpodobnost, že je uděláš...sakryš, teď jsem se do toho nějak zamotala, co tím chtěl vlastně básník říci?:)
tak ten alkohol jako mam s tim vlastní zkušenosti a můžu jenom potvrdit že je to pak ještě horší, ale možná lepší než zhulit se v depce..
a až přijdeš na to, jak se vypnout(nafurt), naučíš mi to?
Kde že jsem to jen viděla? Depky a alkohol...že by u sebe?:) Pokud bys chtěl zvětšit svůj statistický vzorek, tak se klidně přidám, opravdu, ale opravdu to nepomáhá...spíš to všechno jen zhoršuje. Obzvlášť když se ty špatné stavy týkají...ehm...mezilidských vztahů. A s receptem taky souhlasím, jen já osobně používám jiný stimulátor...a usínám pravidelně u 23 minuty dílu prvního:)