nijakej, divnej pocit
ne dobře, ne špatně. Tak nějak nijace, prázdně, je teď ve mě. Možná to je včerejškem. Kdy zas člověk musel otevřít oči. Nebo možná jsem je zas otvíral špatně, jak se tak zas znám, a z housenky dělám ještě větší housenku.
Už je to úplně bez reakcí..neudělal jsem něco špatně, zas? Normálnost mi nejde, nejsem normální, tak jak to mam chtít po sobě, po jiných. Je to o měnění se? Vždyť lidi se neměněj, nebo aspoň tak, aby to stálo za řeč? Stojim za řeč?
Ježiš, to je zase update. Usměj se voe a pusť si nějakej song.
Už je to úplně bez reakcí..neudělal jsem něco špatně, zas? Normálnost mi nejde, nejsem normální, tak jak to mam chtít po sobě, po jiných. Je to o měnění se? Vždyť lidi se neměněj, nebo aspoň tak, aby to stálo za řeč? Stojim za řeč?
Ježiš, to je zase update. Usměj se voe a pusť si nějakej song.
zajímavé...myslím, že toho máme společného trochu víc, než jen ataky slabomyslných bleskovek...doporučuju mrknout se na úvod mého posledního článku...