login na blog a tak bych zas mohl něco připsat
po dlouhe době. Doba mezi články vždy souvisí s dobou samoty. Mam ten pocit. Blogu pak sděluju, věci který nejsou sedělit komu.
Děje se zas guláš věcí, uvařenej životem s hlavním ingrediencema jako jsou city, jiný lidi a mí. Chvílema mi to chutná, chvílema mi to přijde hodně hořký a jednou brečim, protože je tam moc cibule.
Nepřipustit si tu sladkou chuť, která často a furt bývala nejde. Už prostě víš jak to chutná, tak to chceš furt. Ale občas při ohřávání to přeženeš a je to moc horký a spálíš se. Nevim jestli pochopitelná myšlenka, ale já jí chápu a to je přece to nej. Teda nechápu její výsledky, ale musim se pokusit.
Komunikace je dost. Dost málo a v tom pramení tolik věcí, asi bych se měl vrátit k čllánkům dva tři roky zpět, protože v nich najdu 100% stejný úvahy. Věci se opakujou, jen v menších či větších intervalech. Asi by celkově bylo lepší než jne přemýšlet sám, víc poslouchat jiný. Zkusit to?
Ju.