konečně v klidu
kecat s jinejma, přemejšlet nad jinejma věcma. Ptát se kolem. Dostávat odpovědi a přitom je normálně poslouchat. Nehrotit.
Teď už je to trochu hrocení, ale jsou to myšlenky. Jsou to věci, který mě zajímají. A prostě mě trápí.
Ten call odpoledne byl taky dost. Jinej scénář, stejnej výsledek? Se všim všudy naprosto? To nechápu absolutně. Do toho ještě ten job. Hustý jako dost.
Teď spinkat. A dodělat minulost. Všechnuu!