stránky blogu
než schránku telefonu. Snaha je, ale furt chybí malinký kopnutí dopředu.
Včerejšek? Jiný. Oběd, nejkrásnější rozhovory, jako kdysi.. Návštěva? Nevim jestli to bylo správně, ale rád potkávam rodiče. I když si to nemyslí. Hovory, hudba...pocit štěstí ze sdílení štěstí. To je to správný.
Obejmutí, neznamenalo nic. A přitom tak akorát. Ty oči jsou moc hluboký, ale je do nich vidět. 99/1. Šance není žádná, ale asi to nevadí. Třeba přijde. Třeba ne. Proto tolik práce najednou, protože volný čas, který zas odvděčuje vykonanou prací. Líbí se mi přístup a snažim se učit. Pomalu? Ne vůbec.
Trénink super, moc. Cesta dom na telefonu taky super. Máme k podobnej věci jiný přístupy, a ony vlastně taky. Doma klid, šipky, hermelínburger a spát.
Spaní nevyšlo, tak komunikace online. Smutek rozjařila zpráva. Fair to be fair. Ani nevim jak to ze mě vypadlo (ostatně jako vždycky). Komunikace se pak zbytečně zvrhávala kam neměla. Ale v poho. Závěr byl dost sám o sobě. Nečekal jsem slzy z takovejch vět. Nečekal sem tolik. Cítil sem ruce, chápeš to. U sebe, u ní. Zajímalo by mě jak to cítila (a jestli vůbec). Vim že to umíme oba, ale jen ne dokonale ovládat a nevíme co s tím pořádně. Ale je to přinejmenším zajímavý.
Pak už jen spát a pray.
Dnešek mi furt chybí rozjezdy pro hvězdy..jakoby nesvítily. Musí co nejdřív
... a tady v tom místě někde přestal včera ráno blog.cz fungovat a já zas ztratil skvělej kus článku... oj. Nebudu to dopisovat, smysl to ztrácí i časem kterým se to uveřejňuje.
nový myšlenky budou nový.