po ránu
způsobí rozpad osobnosti zevnitř. Každý otřes, šoupne buňku v mozku jinam, kde zas o něco víc bolí. Tfuj to je ale depresivní.
Tenhle projekt musí vyjít, chci si jen já sám udělat jak já sám uznam za vhodný a třeba se na tom taky pěkně spálit. Snad možná asi určitě, by to vyjít mohlo.
Chápu, nic to neznamenalo a přesun na blacklist jen dál vykresluje tvoje black inside. Nebo je to celý úplně o hovně. Možná ta výjimečnost tam je. Možná tam je i víc. Ale to, že to nebleju v pocitech na nástěnky, nebo na profily, nebo na blogy neznamená, že by to tam nebylo. Třeba je to celý mnohem víc složitější než ti přijde dneska. Ne jen o spousty panácích na baru a emotivním doprovázení domů. O pochopení ve slovech, který sme chápali (a pořád chápem) oba úplně stejně, a přitom nijak. Třeba to je o Měsíci, kterej ty nálady střídá nahoru a dolu podobně. A třeba by velikost amplitudy týhle sinusovky, dřív nebo pozdějš jednoho zabila. A třeba to prostě jen nevyšlo.
Šmírování mi jde, dělam to tam tak furt. Jako by to něco měnilo. Podle počtu fotek? Podle řádek? Jejich obsahu? Podle "přátelství"?
"Online neřeš věci v sobě, věci v sobě neřeš online." my kdysi jednou jedna kamarádka poradila. A měla pravdu. Tam bys zas byla ve výhodě ty.