tak všechno
je to super. Poznávat. Se.
Nebo.
Lidi kolem. Sebe.
Nevyšla jedna věc, nevyjde druhá, nevyjde třetí. Jak v Laurovi a Hardym, dostaneš žebříkem, zvedneš se a dostaneš druhou a pak ještě šlehačkovým dortem, co se tváří sladce a přitom je to prda do xichtu. Budu hledat dál, není to tak špatný, není to tak špatný... je to napí*u.
Pořád se tam vracím, přinejmenším do února, března. Někdy do srpna. Rok kreténe! Rok!
Poznání, že mě poznává a vlastně vyfakuje je poznání k nezaplacení.
Pod čarou: Začátek a konec k sobě vždycky patří. To mezi tím je jen nějaká omáčka, aby bylo dost znaků.