tak často.
Jednou se ti to vrátí a půjdeš do pekla. A potkáš se tam časem se všema známejma.
Svět není špatnej. Je takovej jakej si ho dělám a postupně si ho dělám špatnej. Tak proto. Chybí mi tuny filozofie, nevím kam se ztratila, není s kým, není jak, není proč. Stagnuju. A je to špatně.
Přitom by stačilo aspoň filozofovat tady. Ale sám? Ale jak? Ale proč? Aspoň pro to jsoucno.
Zapeklitá otázka mezilidských vtahů dostává už asi miliontý rozměr. Nechci.. a mám. Chci.. a není co. Je co.. a je to nuda. I když tedy včera to nuda nebyla. Ale bylo to zákeřný pohrávat si na hraně mezi mořem cizích slz a mořem vlastní zábavy.
Nakonec jsme se bavili oba, ne? A to dost jako (měl by přijít smích, ale je to spíš jen cuknutí koutky). Půjdeš do pekla!
Budu mít konečně sám pro sebe 4 zdi a tři dveře. Jedny ven, jedny úplně nejvíc ven a jedny zabedněný.
Líbí se mi ty její úvahy, líbí se mi myšlenky, líbí se mi.
Nelíbí se mi ta podobnost, je to peklo, jak jiný rok, ale stejný měsíc (nebo spíš planety) může/můžou mít takový vliv. Je to trochu jiný, ale ta podobnost.
Půjdeš do pekla!