pocit vycucnutí
tak úžasným.
Jdu z práce a nic. Nohy se podlamujou pod tíhou prázdna. Chachá.. žádná filozofie, prostě jen únava a v hlavě prázdno. Ale ne vyprázdněno. Vysypáno, nebo vylito. Ale vycucnuto. Chtěně, dobrovolně odevzdáno. Všechno před dveřma, ještě než sem naťukal kód a barák zamknul.
A přitom mi to naplňuje? Ouk, tak teď už bláznim. Chápu, že mě často lidi nechápou, ale teď se nechápu sám. Ta práce mě vyprazdňuje a naplňuje. Unáší a baví, a unavuje. Teď! Jasný, že to bude za měsíc jinak. O tom žádná. Ale ten pocit je tak úžasnej.
Někdy mam pocit, že je na světě tolik krásy, že se s ní poseru ...dobře špatnej pokus.
kdyby ses chápal, tak to stojí za hovno.. (osobní zkušenost)
a poslední věta...