se to vydržet nechalo
ale vře to ve mě dost, jako. Asi se zvoknu jednou z ženskejch. Ste pitomý, jiný, zlý a těžko se hledá odvaha otvírat dveře.
Další co přidala jeden klíč k zámku. Už nevěřim, že by někdo dokázal otevřít. Asi to v tuhle chvíli znamená ublogovat se k smrti. Haha.
Pátek večírek, hned po práci na drink až do rána. Ideální druhá směna. Promlouvání do duší, šílený smsky, trochu alkoholu a povedený vstávání.
Svatba byla táák krásná. Obřad, kytarista po něm, focení a pak zatahování. Oběd a výlet na visutý mosty. Party, krásný prostředí statku. Potkání celý bandy po letech (doufam, že důvodama, kdy se s klukama setkáme nebudou jen svatby). Ty vtípky a vyprávění. Brečet smíchy se mi dlouho nestalo. Exkurze mlýnem, přežírání do úplného přežrání. Spinkání a chrápání. A pak ráno ta snídaně na terase!! Nepochopíš, dokud nezkusíš, dát si snídani takhle. A bonusová věta na závěr od maminky nevěsty: "tak kluci, kdo že je to na řadě příště?!".
Dnešek melancholickej a prospanej. Myslim na všechny..co nějak ovlivnily. Každý člověk nějak ovlivnil, ale Vy víc. Pamatuju si to!