blogovat po tmě
když na klávesnicí svítí velká lampička, vidíš každý písmenko, každej krok prstu. Ťuk sem, ťuk tam. Bekspejs, majspejs, mezerník, tečka, fejsbuk. Nemusíš ani moc přemýšlet kam pokládáš prsty, jen se necháš vést, protože na tebe svítí lampička.
Praskne žárovka a celý svět najednou ztmavne. Na klávesnici nic nesvítí, ty dva výstupky na "f" a na "j" jsou mnohem praktičtější než se zdálo a úvaha nad každou klávesou je delší. Svítí jen monitor, jen tak lehké světlo, jakoby zepředu, jakoby z dáli. Ťuk, pak ťuk... ještě a ještě. Skoro sem jednou rozbitou žárovkou svět zbořil.
Ale pořád je tu ten monitor, pořád tam něco v dálce osvětluje kroky prstů po klávesnici, a zase to hraje.. najednou i po tmě, jen si stačí zvyknout. Ťuk, ťuk, ťuk, bác mezerník. I přes rozbitý žárovky světlo svítí.