to byl čtvrtek
už od toho debilního úsměvu po ránu až po tenhle debilní úsměv teď.
Nechápu v půl devátý ráno přes celý náměstí a stejně nepřeslechnutelný smích. Okna kanceláře na druhou stranu, ale to se pozná. OMG! WTF? Večírek?!
Musim to přežít, protože to chci přežít, jak situaci, tak pozici, tak společnost, takže musim přežít i lidi. Ok?!
Muži v naději jsou good, to je celý. Po ženách v pokušení zas film, kterej víc chápou chlapi a holky u něj stejně bulej.
Šukání na vyhlídce je stejně boží.
(I když tě to vadí píšu jak je to.)